Kartely v Latiské Americe se na územích pod svojí správou často chovají velmi sociálně. V ghetech budují nemocnice, dávají lidem práci a rozdávají peníze mezi chudinu, zastupují zákon a v neposlední řadě bohatě sponzorují místní církev, která je jim pak zavázána. Často viditelně pomáhají lidem tam, kde vláda selhává.
Na druhé straně rovnice je pak obrovské množstí závislých, kteří ztratili naději normálně žít a často i život sám, také korupce a hromady mrtvol při konkurenčních bojích. Drogy vytváří jediný obrovský syndikát, který je poháněný lidskou bídou, a produkuje peníze a zmařené osudy.
Hazardní hry (i tabákový průmysl, který je na tom koneckonců stejně) mají v Čechách také mnohé zastánce. Přispívají velkým množstvím peněz do státní i místních pokladen. Pomáhají financovat sport a další veřejně prospěšné aktivity. Za provozovatele hazardu se postavili představitelé sportovních sdružení, a do jisté míry i ta církev (tedy nominálně, v podobě KDU-ČSL).
Na druhou stranu stranu hazard bere mnohem více než dává – musí přece vytvářet zisk majitelům. V místech s hernami se zvyšuje kriminalita a snižuje kvalita života. Desetitisíce jsou na hazardu závislé, dává jim marnou naději na záchranu, takže se nesnaží pomoci si jiným způsobem. Je to tedy opět velký stroj, který produkuje peníze a utrpení.
Proč tolerujeme hazard a tvrdé drogy odmítáme? Obojí je o svobodné volbě a jejímu zneužití.